Asi není třeba říkat, že se o výchově dětí vedou mnohdy velmi vzrušené debaty. Valná většina lidí tvrdí, že současný systém je v pořádku a není na něm nutné nic měnit, zatímco jiní tvrdí, že ve skutečnosti dětem ubližuje. Je tak zajímavé se podívat, proč je tolik lidí právě v tomto ohledu tak konzervativní. Poněkud ironicky to má původ právě v našem dětství.
Nesmíme zapomínat, že děti se učí především napodobováním. I proto jsou koneckonců vzory tak důležité. A tím největším, zvláště v raném stádiu života, jsou pak samozřejmě rodiče. Není tedy divu, že si je i následně v dospělosti idealizujeme a jejich chování považujeme za standard toho, jak bychom se měli chovat my sami. A to bez ohledu na to, zda tomu tak ve skutečnosti je.
Je pravdou, že jen málokdo si dokáže přiznat, že jeho rodiče udělali při jeho výchově chyby. Samozřejmě, jsou i výjimky, avšak ty se týkají především velmi týraných dětí, případně dětí alkoholiků, drogově závislých a podobně. A ani zde není jisté, že si to tyto děti uvědomí. Protože jakkoliv se k nám rodiče chovali, považujeme za naprosto normální.
To je také důvod, proč se tak často chceme chovat ke svým dětem. Ve své podstatě tím vzdáváme čest našim rodičům a chceme pokračovat v jejich práci. Co si však neuvědomujeme je to, že podobně jako vše ostatní, i metody výchovy dětí se časem mění, a také že v době našich rodičů nebyly znalosti vývoje dítěte ani zdaleka na takové úrovni, jako je tomu dnes, což samozřejmě vedlo k nejrůznějším chybám a omylům, byť dobře míněným.
Například stačí jen klasické naplácání. Dříve se jednalo o nepostradatelnou výchovnou metodu, dnes však již víme, že jediné, co se tím dítě učí, je lhát rodičům a své prohřešky skrývat. A to rozhodně není něco, co bychom chtěli.
Proto je lepší dát raději na rady odborníků a přiznat si, že jakkoliv své rodiče milujeme, ani oni nebyli a nejsou dokonalí.